Co když se nerozhodneme nejlépe?

 Občas se dostaneme do situace, kdy si vybíráme mezi dvěma zly a poté dlouze přemýšlíme, zdali jsme se rozhodli správně. Mnohdy se nemusí jednat ani o dvě zla, ale o jakýkoli složitější výběr. V hlavě nám probíhají myšlenky, že to, co jsme si vybrali nás jakýmsi způsobem může ve skutečnosti negativně ovlivnit a jestli to tedy bylo dobré rozhodnutí. Zastavme se ale u trochu jiné situace, a to že jsme se nerozhodli vůbec.

 I to, že se člověk nerozhodne, je forma výběru, ale můžeme argumentovat, že ta nejhorší. Když situaci vztáhneme na studenta, jenž si vybírá mezi dvěma vysokými školami, tak to, že si nevybere vůbec, znamená, že nebude studovat ani na jedné.

 Podobnou myšlenku můžeme využít při jiných situací, ale používejme myšlenku vzdělání a zkusme si vyobrazit blížící se test a studenta, který se na něj chystá. Na testu se ukážou jen otevřené otázky na široká témata, která má student zodpovědět. Napíše odpovědi, odevzdá a dostane špatnou známku. Mohl udělat lépe?

 Samozřejmě že mohl. Za svůj život by býval byl schopen nastudovat všechnu literaturu a zdroje na dané téma a určitě se mohl učit od rána do večera několik let. Teoreticky mohl. Ale jak řekl anglický básník a filozof Alan Watts:

„Přemýšlel jsem nad tím dostatečně dlouho? Vzal jsem v potaz dostatek informací? A když si to promyslíš, zjistíš, že jsi nikdy nemohl vzít v potaz dostatek informací. Těch dat k rozhodnutí je pro jakoukoli situaci nekonečno.“

 Co tím chceme říct je, že ať se člověk rozhodne jakkoli, udělal dobře, že se rozhodl vůbec a jestliže není spokojen se svým rozhodnutím, stejně jej nyní nemůže změnit. Pokud nemůže rozhodnutí změnit, nemá smysl se nad tím pozastavovat. V tu chvíli je nejdůležitější, abychom se příště už rozhodli lépe,