Disciplína jako Cesta ke stoickému myšlení 5.4#

 Vítejte u posledního dílu podsérie měkkých dovedností! V dnešním příspěvku se podíváme na poslední koncept, který je jedním z nejdůležitějších. Proč si nyní ukážeme!

 Je dobré si zmínit historický kontext stoicismu. Nacházíme se v době, kde v porovnání s naší moderní dobou vypadal běžný den dosti jinak. Běžný člověk si lámal záda na poli, nebo mašíroval desítky kilometrů s těžkou zátěží do cizí země a tak dále. Život nebyl snazší.

 Smrt byla na každém rohu, plnohodnotné jídlo byla vzácnost, ale člověk se nemohl zastavit. Z toho důvodu nalezneme i spoustu citátů ohledně lhostejnosti ke smrti. Klíčové pro lidi byla disciplína. Stoicismus byl právě díky hodnotám schopen krásně disciplinovaně jednat. Proč?

 Nakombinuje-li se apatie s přijetím, a to nás vede ke klidu, nemáme důvod něco neudělat. Protože i když se nám nechce, tak to uděláme s nechutí. Když jsme unavení, tak danou činnost uděláme s únavou. Pořádného stoika nelze zastavit.

 Konzistentní růst byl potřeba a je i nyní. Činit správně, i když se nám zrovna nechce. Následovat naše sny i za nepříznivého počasí. Dokud stále dýcháme, máme za co bojovat.

„Nechovej se, jako kdyby ti bylo předurčeno žít na věky a nečekej na nic. Konej dobro, když můžeš. Konej dobro teď.“

- Marcus Aurelius

„Jak dlouho žiji, to nezávisí na mně. Ale jestli skutečně žiji, to na mně závisí."

- Seneca