Nezapomeňte žít teď!

 Trend dnešní doby je se neustále honit za nějakým cílem a tím se zbytečně limitovat. Proč se dívat jen na to, co bude za pár let nebo týdnů? Máme jednoduše tendenci se dívat na to, „co nás čeká až …“. Je to dobře? Uveďme si příklad na výšlapu na horu.

 Když máme za cíl vyjít na nějaký kopec, tak se snažíme dívat na samotnou špičku hory. Takříkajíc se nedíváme na ty hrbolky a kamínky, na které cestou narazíme, protože nás nějaké malá zakopnutí přece nezajímají. Zapomínáme ale na to, že držkopády nejsou to jediné, co můžeme cestou nahoru zažít.  Kolem je krásná příroda, kvetoucí květiny, zpívající ptáčci, vycházející a zapadající slunce a měsíc.

 Pokud své štěstí budeme podmiňovat něčemu, co nastane až někdy v budoucnu, budeme se nyní cítit více prázdní, než je nutné. Užívejte si i tu cestu. Ne nadarmo se říká, že „i cesta je cíl.“ Přesně proto se to (mimo jiné) říká!

 Nebo se může stát ještě jiná situace. Vše kolem vás se může velice rychle měnit, vy si na vše postupně zvykáte, furt něco děláte a nevidíte třeba hned výsledky apod. Zastavte se a podívejte se na tu cestu za vámi. Jak daleko a vysoko jste došli. Uvědomujete si, že nyní jste na tom místě, které jste si tehdy třeba přáli? Zastavte se čas od času a porozhlédněte se. Když půjdete až moc rychle, můžete zapomenout, že si máte vlastně užívat i tu samotnou cestu.