Naprostý klid známo jako Cesta ke stoickému myšlení 5.3#

 Zdravíme vás u dalšího pokračování podsérie měkkých dovedností! V minulých článcích jsme začali pořádně s tematikou stoicismu, odkazy na ně máte zde: úvod, apatie, přijetí.

 Opět budeme navazovat na předešlý příspěvek, a to s myšlenkou takzvaného stoického klidu. Proč zrovna toto jméno? Vychází z myšlenky přijetí a rozšiřuje ji. Důležité je brát věci s nadhledem a uvědomit si, že slova ostatních k vám vypovídají více o nich než o vás.

 Dávejte si pozor, jak o ostatních mluvíte – ukazujete tím ostatním, jak dokážete vnímat sami sebe. Než zbytečně kritizovat, raději pomlčte. Dostává-li se vám kritiky, svým rozumem uznejte, zdali je na místě. Pokud ne, hlídejte si svou reakci vůči ní.

 Pokud sami pochybíte, nemá smysl se kvůli tomu zbytečně trestat. Ponaučte se a dívejte se na větší obraz – „Doopravdy tato chybka bude něco znamenat za 5 let?“

 Krása stoických citátu je zároveň v jejich lehkosti. Ne vše jsme schopni mít pod kontrolou. Hlídejme si svá slova, své myšlenky a reakce. Když se přestaneme zaobírat blbostmi, dostane se nám klidu. Mysleme méně pochmurně, a raději se více usmívejme.

„Musím zemřít; musím tedy přitom také vzdychat? Musím se dát spoutat; ale musím přitom také naříkat? Musím jít do vyhnanství; kdo mi tedy brání jít s úsměvem, s dobrou myslí a lehkým srdcem?“

—  Epiktétos